Prevence sebevražd
Slovem sebevražda (suicidium) označujeme akt vědomého a úmyslného ukončení vlastního života. Každý rok v ČR zemře sebevraždou až 1300 osob. To jsou v průměru tři lidé denně, čímž sebevražda jako příčina úmrtí překonává násobně dopravní nehody. Na dokonané sebevraždy připadá ještě mnohonásobek pokusů. Sebevražedné jednání je komplikované, mnohdy jde o kombinaci mnoha okolností a důvodů, často s pocitem neřešitelné tíživé životní situace a ztráty smyslu života. Mozkové funkce, schopnost rozhodování a kontroly chování jsou v takovém stavu ovlivněny natolik, že je obtížné cítit naději na zlepšení a uvědomit si možné východisko. Objevuje se u obou pohlaví a u všech věkových kategorií. V naší společnosti jde o stále poměrně tabuizované téma, o němž se mnohdy bojíme mluvit a nejsme si jisti, jak reagovat v situacích, kdy někdo o sebevraždě otevřeně hovoří. Ačkoliv bychom chtěli pomoci, nevíme jak na to. Je důležité uvědomit si, že sebevraždě mnohdy přechází řada varovných signálů. Pokud se naučíme je rozpoznat a pracovat s nimi, můžeme lépe pomoci těm, kteří nějaké vykazují.
U některých nemocí a diagnóz se dlouhodobě vyskytuje vyšší míra sebevražedného jednání, například u depresivního onemocnění, poruch příjmu potravy, bipolární afektivní poruchy či u závislostí. Míra sebevražd je vyšší ve věkové kohortě seniorů, a častěji se objevuje u mužů než u žen. Vysoce alarmující je fakt, že ve věkové skupině 15–24 let je sebevražda druhou nejčastější příčinou úmrtí. Sebevražda je tedy událostí, která se nevyhýbá žádnému věkovému spektru (objevuje se i u dětí) či sociální skupině. Vždy jde o tragickou událost, která má vliv na široké okolí a v důsledku také na celou společnost. Blízkým pozůstalým se však mnohdy odborné pomoci nedostane, stejně jako pracovníkům, kteří byli v přímém kontaktu s člověkem, který se rozhodl zemřít.
Dlouhodobý výzkum potvrzuje, že je možné sebevražednému chování předcházet. To, že pokud se někdo rozhodl zemřít sebevraždou, činí tak bez ohledu na pomoc, je vyvráceným mýtem. Varovné signály zahrnují řadu jevů v chování a prožívání, jde například o vyhýbání se sociálním kontaktům a dříve oblíbeným činnostem, změny ve spánku a jídelních návycích (přejídání, hladovění), vyhledávání informací o sebevraždě, zbavování se majetku, pocity deprese, úzkosti a bezvýchodnosti situace, emocionální a fyzickou bolest, prožívání pocitů velké izolace a osamění. Člověk může mluvit otevřeně o tom, že myslí na sebevraždu, nebo deklarovat, že se cítí jako přítěž, že nemá pro co dále žít, cítí vinu či nesnesitelnou bolest. Pro sebevraždu se může rozhodnout i člověk, který své myšlenky a plány explicitně nevyjadřuje, ovšem většina lidí vykazuje alespoň některé z varovných signálů. Zejména důležité je všímat si, zda člověk po dlouhé či náročné epizodě deprese nevykazuje „najednou“ opačné, šťastné a veselé chování. Jde o vysoce rizikové období, kdy se může odehrávat situace, že se člověk rozhodl definitivně ukončit život, vymyslel plán, zajistil prostředky a může tak prožívat paradoxní úlevu a smíření.
V ČR vznikl Národní akční plán prevence sebevražd jako nástroj pro prevenci sebevražedného jednání. K řešení problematiky jsme ale zavázáni i řadou dalších mezinárodních dokumentů (OSN, WHO). Akční plán reaguje na fakt, že ačkoliv se ČR zavázala v těchto dokumentech ke snižování míry sebevražedného chování, dlouhodobě se tento cíl naplňovat nedaří, a také na absenci národní strategie pro prevenci sebevražd. Plán identifikuje oblasti vyžadující pozornost a stanovuje konkrétní opatření a strategie k tvorbě preventivních přístupů. Koordinace a hodnocení plnění akčního plánu je v gesci Rady vlády pro duševní zdraví, jejímž předsedou je premiér ČR.
Problematika duševního zdraví, včetně sebevražd, je v ČR stále stigmatizovaným tématem. S edukací a prevencí je však třeba začít již od základních škol. Právě vzdělávání a průběžná edukace jsou zásadními komponentami prevence sebevražd. Výzkum ukazuje, že mezi pomáhajícími profesemi jsou stále rozšířeny různé mýty a nedostatek informací založených na evidenci, stejně je tomu v oblasti školství. V této oblasti se ukazuje jako efektivní kombinované vzdělávání žáků a učitelů. Vzhledem k vysokému počtu sebevražd na železnici je žádoucí také vzdělávat pracovníky železnic, tak aby dokázali rozpoznat podezřelé chování a reagovat na něj. Je třeba také nabízet vzdělávání odborníkům, tak aby mohli s vyšší mírou jistoty pracovat s lidmi, kteří jsou ohroženi sebevražedným jednáním.
Vhodný je také rozvoj péče pro ty, kteří se vyrovnávají s pokusem o sebevraždu a jejich blízké a pro pozůstalé ve formě podpůrných skupin a dostupných terapeutických možností. V případě pozůstalých mohou tyto složky fungovat jako systém záchytné péče, protože sebevražda blízkého člověka zvyšuje riziko vlastního suicidia. Vhodné je také větší zapojení peer konzultantů, kteří mohou být na základě sdílené zkušenosti nápomocni lidem, kteří jsou v procesu zotavování.
Sebevražda u dětí
Ani dětem a dospívajícím se sebevražedné jednání nevyhýbá. Naopak období dospívání přináší řadu výzev, včetně hledání svého místa ve světě. Pokus o sebevraždu se tak může stát reakcí na subjektivně silně prožívaný nezdar či nepochopení, zejména když selhávají běžné adaptační mechanismy. Projevy plánovaného jednání a varovné signály mohou být jiné než u dospělých. Obvykle je možné si všimnout některých změn v prožívání, chování a komunikaci.
Mezi ty patří zhoršený prospěch ve škole, potíže se spánkem a se soustředěním, samotářství. sebepoškozování a rizikové chování (včetně užívání drog a alkoholu), shromažďování prostředků pro sebevraždu (například léky, ostré předměty), nadměrné zabývání se myšlenkami o smrti a sebevraždě, vyhledávání informací, rozdávání svých předmětů a hraček.
Navenek může dítě a dospívající působit smutně a plačtivě, pasivně až apaticky, podrážděně, úzkostně. Mění se u něj náhle nálada a potýká se s pocity méněcennosti a nízkého sebevědomí. V komunikaci se může objevit deklarace velké beznaděje, pocitů samoty a obav z budoucnosti či svého místa ve světě. Někdy děti a mladí lidé kromě explicitního vyjádření svých myšlenek a plánů souvisejících se sebevraždou používají jiné formy, například malují obrázky nebo píšou básně či příběhy s touto tematikou.
Zdroj: https://sebevrazdy.cz/
MZ ČR (2020). Národní akční plán prevence sebevražd 2020–2030.