Transgender, nebinarita a fluidní genderová identita

Nejen ve školním prostředí se v současné době stále častěji setkáváme s pojmy jako transgender, queer či nebinarita. Otázky související s vlastní genderovou identitou se u většiny lidí objevují už ve školním věku, často během puberty a adolescence. Zdá se zřejmé, že tyto otázky se u mladých lidí objevují naprosto přirozeně, protože v tomto období dochází k formování sebepojetí, k hledání vlastní role a osobního postavení ve světě (např. Langmeier & Krejčířová, 2006). Nemusí jít proto nutně o odchýlený vývoj.

Přijde-li však na řadu téma genderového nesouladu (či dříve poruch pohlavní identity), jsou podpora a hlavně porozumění ze strany pedagogů i spolužáků naprosto klíčové. Na následujících řádcích nabízíme stručný přehled některých pojmů a souvisejících témat.

Transgender je souhrnné označení stavů, při nichž člověk zažívá nesoulad mezi genderovou identitou a biologickým pohlavím, které mu bylo určeno při narození. Transgender osoby můžeme rozlišit na transženy a transmuže, a to vždy podle genderu, s nímž se aktuálně ztotožňují, nikoliv podle biologického pohlaví (viz slovníček pojmů).

Nebinární lidé jsou osoby, které se neidentifikují ani s jedním z genderů, tj. nevnímají se jako součást kategorie „ženy“ nebo „muži“. V anglicky hovořícím světě se často setkáváme s tím, že v případě použití zájmen chtějí být oslovovány jako „they/them“ namísto „she/her“ nebo „he/him“. Nebinarita může mít celou řadu forem, o nichž ve stručnosti referujeme ve slovníčku pojmů.

Intersexualita se svými příčinami i klinickým obrazem odlišuje od předchozích kategorií, ale pro úplnost ji zde uvádíme. Označuje totiž zcela a pouze biologicky podmíněný stav, kdy se člověk narodí s variací pohlavních znaků, které z hlediska medicinské normy znemožňují jednoznačné zařazení do kategorie „muž“ nebo „žena“. Například může mít přítomny jak ženské, tak mužské vnější pohlavní orgány, případně má vnější mužské a vnitřní ženské či vice versa (United Nations, 2024). V minulosti se v tomto případě používal pojem „hermafroditismus“, který však v současnosti není obecně uznávaný. Intersexualita může mít různorodé příčiny, mezi něž řadíme chromozomální odchylky či poruchy tvorby nebo funkce pohlavních hormonů (Pritchard & Korf, 2015). Podle některých odborníků dosahuje celosvětová prevalence určité formy intersexuality 1,7 %, jedná se však pouze o přibližné odhady (United Nations, 2024).

Odhady prevalence

Podle některých odhadů se 0,6 % dospělých a 2,7 % dětí či adolescentů identifikuje jako trans. Pokud bychom sledovanou kohortu rozšířili i o nebinární či genderově non-konformní osoby, vzrostla by nám prevalence v případě dospělých na 4,5 % a v případě dospívajících až na 8,4 % (Meerwijk & Sevelius, 2017; Goodman et al., 2019; Zhang et al., 2020; Spizzirri et al., 2021). V tomto kontextu je nutné zmínit, že většina reprezentativních studií na toto – poměrně kulturně specifické – téma je prováděna v západním světě, tj. nedá se hovořit o odhadech celosvětové prevalence.

Postavení problematiky transgenderu v diagnostických klasifikacích

Doposud platná 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí řadila tzv. transsexualismus (F64.0) i poruchy pohlavní identity v dětství (F64.2) do kategorie poruch pohlavní identity (F64) a v širším kontextu tedy do poruch duševních a poruch chování (ÚZIS ČR, 2018). Například iniciativa Transparent (2024) však upozorňuje, že pojem transsexualita je nepřesný, neboť odkazuje na změnu pohlaví, o kterou ne každá trans osoba stojí. Zároveň prý zdůrazňuje sexuální orientaci, která s genderovou identitou nijak nesouvisí (tj. trans osoba může být jak homo-, tak heterosexuální či asexuální atp.).

Nová 11. revize MKN už na problematiku transgenderu nahlíží jinak. Nacházíme v ní totiž diagnózu genderový nesoulad (HA6), rozlišenou zvlášť pro období dětství a pro období dospívání/dospělosti. Obě diagnózy přitom nezahrnuje do poruch duševních, jako tomu bylo v minulosti, ale do kategorie stavů souvisejících se sexuálním zdravím (ÚZIS ČR, 2024). Změna je důsledkem posunu v pojetí problematiky a někteří odborníci si slibují, že by měla přispět k destigmatizaci trans osob (World Health Organization, 2024).

Související témata

Longitudinální studie australských autorů si kladla za cíl popsat duševní zdraví osob s genderovou non-konformitou z dlouhodobé perspektivy. Osoby, které v dětství vykazovaly znaky genderové non-konformity, byly v dospělosti (ve věku 22, resp. 27 let) častěji ohroženy depresí nebo vyšší mírou subjektivně prožívaného stresu (Mahfouda et al., 2023). Rovněž rozsáhlé systematické review autorů Scheim et al. (2024) napovídá, že napříč studiemi panuje poměrně velká shoda týkající se zhoršených ukazatelů well-beingu a duševního zdraví u trans osob. To může podle některých autorů vysvětlovat například teorie menšinového stresu, kterou zájemcům o hlubší porozumění můžeme doporučit (viz např. Hendricks & Testa, 2012; Pitoňák, 2017). Právě z těchto důvodů je ale nezbytné s osobami, jichž se téma genderové dysforie může týkat, zacházet s respektem a snahou o porozumění.

A kam dál pro další informace?

Uvědomujeme si, že náš stručný přehled rozhodně není vyčerpávající. Tématům transgenderu se v České republice věnuje například společnost Transparent, na jejichž webových stránkách (https://jsmetransparent.cz/) naleznete celou řadu článků, tipů ke komunikaci s trans osobami i užitečných odkazů a vzdělávacích kurzů.

Další iniciativa S barvou ven (https://www.sbarvouven.cz/) nabízí online poradenství, síť poradenských zařízení i další cenné informace pro osoby, které řeší otázky týkající se jejich sexuální orientace či genderové identity. Obrátit se na ně mohou i jejich blízcí.

Tématům souvisejícím s duševním zdravím LGBTQ+ lidí se věnují také čeští výzkumníci. Na webových stránkách https://lgbt-zdravi.cz/ naleznete infografiky a výsledky rozsáhlých recentních studií mapujících postavení sexuálních minorit v české společnosti.

A na závěr stručný slovníček pojmů:

- Biologické pohlaví = soubor vnějších i vnitřních znaků člověka, který determinuje, zda bude produkovat ženské nebo mužské gamety (tj. vajíčka nebo spermie). Biologické pohlaví je zpravidla přiřazeno při narození na základě vnějších, viditelných pohlavních znaků, ale v některých případech to může být složitější (viz intersex). Je determinováno kombinací chromosomů (XY u mužů, XX u žen) již v momentě splynutí vajíčka a spermie. Konkrétní projev však mohou ovlivnit i další prenatální vlivy (např. hormony produkované matkou, fyzikální či chemické agens atp.).

- Gender/genderová identita/pohlavní identita = vědomí o příslušnosti k pohlaví (výroky jako „jsem žena“/„jsem muž“). Jádrová pohlavní identita se z hlediska vývojové psychologie formuje v raném dětství – zhruba od 1,5 do 3 let (Orel, 2015). Genderová identita NEMUSÍ být v souladu s biologickým pohlavím.

- Transžena = osoba, která se identifikuje s ženským genderem, ale při narození bylo její pohlaví určeno jako mužské.

- Transmuž = osoba, která se identifikuje s mužským genderem, ale při narození bylo její pohlaví určeno jako ženské.

- Cisgender = osoba, která se identifikuje se svým biologickým pohlavím.

- Dělení nebinarity (podle Transparent, 2024):

Bigender osoba = osoba, jejíž genderová identita se mění z mužské na ženskou a naopak v závislosti na kontextu nebo na situaci.
Genderfluid osoba = osoba, jejíž genderová identita je fluidní, čili proměnlivá.
Androgynní osoba = osoba, jejíž podoba či identifikace je mezi femininní a maskulinní, a která se tedy genderově prezentuje smíšeně nebo neutrálně.
Pangender osoba = osoba, jejíž genderová identita je souhrnem všech identit.
Agender osoba = osoba, která necítí příslušnost k žádné genderové identitě.
Genderless osoba/osoba bez genderu = osoba, která se neidentifikuje s žádným genderem.

- Genderová nonkonformita = je pojem používaný zejména v zahraniční literatuře. Označuje osoby, jejichž chování, vzhled a/nebo identita neodpovídají jejímu biologickému pohlaví tak, jak jej vnímá kultura a společnost, v níž žije (Turban & Ehrensaft, 2018). Z hlediska významu se částečně překrývá s pojmem nebinarita a často proto bývají používány společně.

Goodman, M., Adams, N., Corneil, T., Kreukels, B., Motmans, J., & Coleman, E. (2019). Size and distribution of transgender and gender nonconforming populations: a narrative review. Endocrinology and Metabolism Clinics, 48(2), 303-321

Hendricks, M. L., & Testa, R. J. (2012). A conceptual framework for clinical work with transgender and gender nonconforming clients: An adaptation of the Minority Stress Model. Professional Psychology: Research and Practice, 43(5), 460

Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie (2.nd ed.). Grada Publishing

Mahfouda, S., Maybery, M., Moore, J., Perry, Y., Strauss, P., Zepf, F., & Lin, A. (2023). Gender non-conformity in childhood and adolescence and mental health through to adulthood: a longitudinal cohort study, 1995–2018. Psychological medicine, 53(16), 7756-7765. https://doi.org/10.1017/S0033291723001721

Meerwijk, E. L., & Sevelius, J. M. (2017). Transgender population size in the United States: A meta-regression of population-based probability samples. American journal of public health, 107(2), e1-e8. https://doi.org/10.2105/AJPH.2016.303578

Orel, M. (2020). Psychopatologie: nauka o nemocech duše (3., aktualizované a doplněné vydání). Grada

Pitoňák, M. (2017). Rozdíly v duševním zdraví mezi ne-heterosexuály a heterosexuály: přehledová studie. Československá psychologie, 61, 575-592

Pritchard, D. J., & Korf, B. R. (2015). Sexual differentiation. Abnormalities of sex differentiation. In D. J. Pritchard & B. R. Korf, Medical Genetics at a Glance (3.rd ed., pp. 43-44). Wiley Blackwell

Scheim, A. I., Rich, A. J., Zubizarreta, D., Malik, M., Baker, K. E., Restar, A. J., van der Merwe, L. A., Wang, J., Beebe, B., Ridgeway, K., Baral, S. D., Poteat, T., & Reisner, S. L. (2024). Health status of transgender people globally: A systematic review of research on disease burden and correlates. PloS one, 19(3), e0299373. https://doi.org/10.1371/journal.pone.0299373

Spizzirri, G., Eufrásio, R., Lima, M. C. P., de Carvalho Nunes, H. R., Kreukels, B. P. C., Steensma, T. D., & Abdo, C. H. N. (2021). Proportion of people identified as transgender and non-binary gender in Brazil. Scientific reports, 11(1), 2240-2240. https://doi.org/10.1038/s41598-021-81411-4

Transparent. (2024). Retrieved October 28, 2024, from https://jsmetransparent.cz/

Turban, J. L., & Ehrensaft, D. (2018). Research Review: Gender identity in youth: treatment paradigms and controversies. Journal of Child Psychology and Psychiatry, 59(12), 1228-1243

United Nations. (2024). Intersex people: OHCHR and the human rights of LGBTI people. United Nations Office of the High Commissioner for Human Rights. Retrieved October 28, 2024, from https://www.ohchr.org/en/sexual-orientation-and-gender-identity/intersex-people

ÚZIS ČR. (2018). MKN-10: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: desátá revize: obsahová aktualizace k 1.1.2018 (2. ed.). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

ÚZIS ČR. (2024). MKN-11 pro statistiky úmrtnosti a nemocnosti. ÚZIS ČR. Retrieved October 28, 2024, from https://icd.who.int/browse/2024-01/mms/cs#90875286

World Health Organization. (2024). Gender incongruence and transgender health in the ICD. World Health Organization. Retrieved October 28, 2024, from https://www.who.int/standards/classifications/frequently-asked-questions/gender-incongruence-and-transgender-health-in-the-icd

Zhang, Q., Goodman, M., Adams, N., Corneil, T., Hashemi, L., Kreukels, B., Motmans, J., Snyder, R., & Coleman, E. (2020). Epidemiological considerations in transgender health: A systematic review with focus on higher quality data. International Journal of Transgender Health, 21(2), 125-137. https://doi.org/10.1080/26895269.2020.1753136