(Zne)užívání psychoaktivních léků

Farmakologické látky mají klíčovou roli v současné medicíně, jsou mnohdy účinnými prostředky pro léčbu různých zdravotních stavů a komplikací. Problém zneužívání či nadužívání psychoaktivních léků se týká poměrně velké části populace a je příčinou zdravotních poruch a negativních sociálních dopadů na uživatele i jejich okolí. Typickým dopadem dlouhodobého nadužívání psychoaktivních léků je vznik závislostní poruchy.

V zásadě lze rozlišit 2 skupiny osob zneužívajících psychoaktivní léky:

  1. osoby trpící různými druhy potíží, jako je bolest, nespavost, neklid, úzkost, afektivní porucha (deprese) a jiné duševní poruchy, jejichž primárním motivem je léčba těchto potíží,
  2. osoby závislé na návykových látkách včetně alkoholu nebo nelegálních drog, které vyhledávají psychoaktivní léky pro jejich psychoaktivní účinky nebo ke zmírnění abstinenčních příznaků.

 Jak poznat závislost na lécích?

Závislost na lécích vzniká často pomalu a nenápadně. Léky se závislostním potenciálem by se měly užívat krátkodobě, maximálně po dobu 4 týdnů. Pokud uživatel užívá léky dlouhodobě nebo překračuje dávkování, organismus si na látku zvykne, síla léku přestane stačit a ten přestane pomáhat.

Aby uživatel dosáhl stejného účinku jako na začátku, musí zvyšovat množství užívaných prášků nebo kapek a zkracuje dobu mezi užitím. Také může vyhledávat lék se stále silnějším účinkem. Pokud mu již lékař odmítne další preparát předepsat, často se obrací na jiného lékaře či shání léky od příbuzných, ale i nelegální cestou na černém trhu. Jeho organismus už nefunguje bez pravidelné dávky chemické látky obsažené v léku.

Když tuto dávku nedostane, nastávají abstinenční příznaky, které se projevují obdobně jako u jiných návykových látek (úzkost, strach, bušení srdce, svíravý pocit na hrudi, třes rukou, bolest hlavy, kloubů, svalů atd.). Můžou hrozit epileptické záchvaty či život ohrožující stavy. Člověk, který se rozhodne řešit závislost na lécích, by nikdy neměl zkoušet vysadit léky sám bez odborné pomoci. Velmi nebezpečná je kombinace užívání léků a jiných návykových látek, zejména alkoholu. 

O jaké léky se jedná?

Zneužívány mohou být léky na předpis, ale také volně prodejné léky (například léky na bolest hlavy).

Závislost se může rozvinout zejména u následujících skupin léků:

  1. anxiolytika (léky tlumící úzkost) a sedativa (uklidňující léky) – pozitivně ovlivňují náladu a odstraňují nebo zmírňují úzkost, psychické napětí nebo strach, popřípadě se užívají při poruchách spánku spojených s úzkostí (například benzodiazepiny – Neurol, Lexaurin, Xanax);
  2. hypnotika – léky na spaní (například z-hypnotika – Zolpidem, Hypnogen, Stilnox);
  3. analgetika – snižují vnímání bolesti (například opioidní analgetika – Tramal, Tramadol);
  4. stimulanty – používají se při léčbě hyperaktivity a poruch pozornosti (například methylfenidát – Ritalin, který se používá k léčbě ADHD), dále amfetaminy a jejich deriváty.

Kromě výše uvedených látek bývají zneužívány i jiné léky. Jedná se zejména o antidepresiva (pregabalin) a dále projímadlanesteroidní antirevmatika (léky proti bolesti, např. hlavy), antacida či hormony (např. anabolika). Mohou způsobit řadu nežádoucích účinků. Může dojít k poškození jater, cév, srdce, zvyšuje se také riziko mozkové příhody a některé mohou způsobit negativní změny osobnosti (anabolika).

Následky závislosti na psychoaktivních lécích jsou závažné a mohou zahrnovat nejen zdravotní komplikace, ale i sociální izolaci, finanční obtíže, sníženou produktivitu a narušené rodinné vztahy. Osoby s touto závislostí se často ocitají v začarovaném kruhu, kdy se snaží uniknout od nepříjemných emocí nebo problémů, ale zároveň se stávají stále více závislými na léčivech, čímž se jejich situace zhoršuje.

Kdy vyhledat pomoc?

Prvním krokem je rozpoznat, že se zneužívání léků či závislost týká vás. Požádejte o pomoc, můžete se obrátit na svého ošetřujícího lékaře či přímo na adiktologické služby. Na Mapě pomoci můžete dle místa vašeho bydliště nalézt vhodné zařízení.

Pokud máte blízkého, který se potýká se závislostí na lécích, neignorujte to. Sdělte mu své obavy, promluvte si o tom. Léčba závislosti je dlouhodobý proces, který vyžaduje trpělivost a čas.

Problematická spotřeba psychoaktivních léků v České republice

Do kategorie problematické spotřeby psychoaktivních léků, spadá odhadem 13-15 % populace, což odpovídá 1,3-1,5 mil. osob v České republice. Sedativa a hypnotika užívá problémově odhadem 1,1 mil. osob a opioidní analgetika 550 tis. osob. Častěji se jedná o ženy.

Zneužívané psychoaktivní léky jsou získávány především z oficiálního zdravotního systému, ale také prostřednictvím rodiny či internetu, avšak objevují se i na trhu s nelegálními drogami.

Dlouhodobě klesá množství benzodiazepinů a barbiturátů distribuovaných do lékáren (přepočteno na mil. denních dávek léčiv) a naopak roste množství distribuovaných sedativ ze skupiny Z-léků, pregabalinu a opioidních analgetik.

V léčbě v souvislosti s užíváním psychoaktivních léků je ročně přibližně 3-4 tis. osob, většina z nich v ambulantní léčbě, v tom cca 2 tis. v souvislosti s problémy spojenými se sedativy a hypnotiky. Uživatelé léků tvoří dlouhodobě 5-6 % celkového počtu pacientů v ambulantní léčbě závislostí (Souhrnná zpráva o závislostech v ČR 2022).

Příznaky lékové závislosti.png


MRAVČÍK, Viktor, CHOMYNOVÁ, Pavla, GROHMANNOVÁ, Kateřina, JANÍKOVÁ, ROUS, Zdeněk, GROLMUSOVÁ, Lucie, FRANKOVÁ, Eva a NECHANSKÁ, Blanka. Zpráva o problematickém užívání psychoaktivních léků v České republice 2021 [Report on Problematic Psychoactive Medicines Use in the Czech Republic 2021] MRAVČÍK, V. (Ed.). Úřad vlády České republiky, 2021.

NECHANSKÁ, B., MRAVČÍK, V., POPOV, P.: Zneužívání psychoaktivních léků v České republice – Identifikace a analýza zdrojů dat. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2012. 152 s. ISBN 978-80-7440-073-5.

NEŠPOR, Karel. Zneužívání léků, závislost na lécích a možnosti prevence. Zdravotnické noviny, Lékařské listy. 2009, 58(12), s. 18-20 [cit. 2021-11-02]. ISSN 0044-1996.

WEAVER, Michael F. Prescription Sedative Misuse and Abuse. Yale J Biol Med. 2016, 88(3), 247–256.